Cítíl jsem tíhu mích životních rozhodnutí, přemýšlení o minulosti má tu nevýhodu že pokaždé uvidíte jinou cestu která by v tu chvíli byla pro vás více prospěšná, jak se u nás říká ´´ po bitvě, každý generál ´´ . problém byl v tom že jsem se v následujících přiležitostech snažil vrátit k původní cestě, i když křižovatka dávno minula.
příklad takové křižovatky, bylo těsně před střední školou kdy jsem měl zálibu v umění ale sen byla armáda, protože vždycky jsem měl i tak trochu heroické smýšlení, každopádně poté co jsem po první roce ze školy utekl jsem mnohokrát přemýšlel nad tím že jsem se vydal cestou která byla pro můj život fatální. a utvrzoval se v představě že moje pravá cesta leží na křížovatce několik let zpátky. V takovém případě se moje cesta podobala pokusu projít džunglí s jedné cesty na druhou. Ano je to možné ale po tom počtu škrábanců a kousnutí se mužete ptát zda to stálo za to. Ano další staré moudro zní ve formě ´´vždy vol těžší cestu, protože více stojí za to´´, tady bych chtěl ale zdůraznit slovo ´´cestu´´ pokud jste už teď pochopili co tím myslím.
taky to znamenalo že jsem přilnul k nedostatkům které mám , ´´ nejdou mi čísla, matika, logické funkce´´ v jednom směru mě to určovalo a zabalil jsem to filosofie ´´ znáti sám sebe´´ přičemž rozuzlení na které jsem přišel je že život je také o hledání lží v představách které určujeme jako pravdu pravdoucí. výsledkem je limitace vlastních dovedností a limitace přemýšlení, ano pravděpodobně k těmto věcem nemám přirozené nadání, to ale neznamená že v nich nemohu najít zálibu.
Pokud je člověk změně otevřen, změna může přijít v čemkoli a nemůže nám ublížit.
