Dnes jsem se vzbudil s pocitem samoty, na chvíli se mi zdálo že u mě byla Maria co zahřívá moje tělo, často na ni vzpomínám, její láska ke mě byla něčím co jsem snad ani nezažil, čistá, upřímná, milující, a pro mě i v tu dobu děsivá. Nikdy jsem se naučil přijímat zodpovědnost a zodpovědnost za tak silné city mě vyděsila že jsem pro dobro nás obou ji opustil. občas si říkám zda no nebyl jen hloupý strach.
nic méně na hostel Chilled Backpacker v Siem Reap Cambodia bylo poklidné ráno, nebo spíše brzké odpoledne, poslední dobou mám problém s spánkovým režimem, myslím že za to může Ganja která mě nutí dlouho ponocovat a přítomnost klimatizace v obykacích která prodlužuje můj spánek.
před dvanáctou jsem sešel dolů kde se nachází restaurace a bazén, uvelebil jsem se dal si snídani a začal psát tento zápis, předcházelo tomu dlouhá rozmlka s tématem co si teď počít ? pomalu začínám cítit nesmyslnost mého konání, cestování mi nepřináší bůhví jako radost nebo možná jen na to špatně nahlížím, nebaví mě plout s proudem i když v johovýchodní asii je skoro nemožné se do takového nedostat i malý potůček turistů směřuje do každého zakoutí, nesmírné horko a dusno přes den mě zase odrazuje od hlubšího pátrání ve vnitrozemí kde bych mohl jak se patří zažít opravdický local.
něco tomu stále scházi, romanticky vzpomínám na cestování po Maroku, v tu chvíli jsem měl ale svého přítele a absolutní samota nebyla tak nepřekonatelná. když nad tím ale teď přemýšlím jsme si jist že se jedná jen o krátkodobý pocit v uvozovkách, protože sám jsem byl většinu svého života.
