už to bude nějaká chvíle od doby co jsem odjel z dojmem že začíná nová kapitola, domníval jsem se že se bude jednat o nový začátek, akorát se mi nepodařilo sama sebe změnit, zdá se že jedno kde zrovna jste vše si nesete sebou. Ano ovšem jsou chvíle kdy se cítíte povzneseně, kdy cítíte takzvaný přítomný okamžik a v takové chvíli se to pro mě dá přirovnat k pocitu povznesení, krátkodobé nirvány, proto se domnívám že cílem a dosažení takové nirvány je nastolení trvalé přítomnosti tohoto pocitu.
já však narazil na barieru mého já, mojí psychiky, strachu a bezmoci. nedokážu se radovat, vše se mi zdá pomíjivé a tím i zbytečné což mě zavádí od klidu ještě dál než člověka který tyto úvahy nikdy neměl. v Sidhártovi od pana Hesse jsem se dozvěděl o pojmu Sansára – život dětských lidí, boomer by to nazval jako NPC což je zajímavé protože takový stav člověka může i nemusí být trvalý, nicméně zavidím lidem kteří přebývají v tomto stavu protože pro ně je stav žití opravdovým dětským zážitkem, jejich bytí se dá více nazývat bytím než to moje v pohroužení nad myšlenkami bytí a existence.
nejsem si jist ale nazval bych svůj osobní stav jako existencionální deprese, ano často mě napadají myšlenky typu že je snadnější nežít, nebo že se chci vrátit zpět do česka a zapomenout že jsem kdy míval nějaké sny či ambice, protože ve stavu kdy se vám zdá vše zbytečné, vaší jedinou ambicí a snem je mít jakýkoliv smysl.
vím kde leží prozření, myslím že není žádné další vědění žádné tajemství života, nejsem tak zabednění abych nevěděl že tu přede mnou byli miliony hledající tuto cestu, a příběhy které po takových životech zbyli se promítly do knih filmy atd. rozuzlení ? vše co hledáš už dávno znáš, rozuzlovat odpověď se ale rovná vytažení ježka z klece uvnitř vaši duše, to se mi ale nedaří protože mám oči zavázane a prožívám paniku při které bych raději schránku rozřezal abych ježka dostal. i Siharta řekl, život je utrpení, a tím taky je, protože se jedná o nekonečné kolo dharmy, cyklus a uzavřený kruh.