tak už to je zase pře měsíc, stránka je stále v polovičním naštěstí wordpress mi stále nabízi psát příspěvky tudíž funkce deníku mi je stále otevřená.
také bych měl psát častěji, každý zápis pro mě nabývá veliké hodnoty, vidím v něm hodnotu v budoucnosti kdy sám můžu pozorovat sám sebe na svojí cestě za pár let, a že doufám že tato cesta bude dlouhá a spousty zvratů.
a že co se odehrálo v posledních měsícich bych jako změnu popsal, protože bolest která se mnou byla od nepaměti odchází, a já mohu dýchat, cítít sám sebe. Naposledy jsem něco takového cítil v Maroku když jsem pobýval na cestách půl roku, to vám trochu změní pohled.
Nicméně abyste si nemysleli že věe se odehrává jen díky cestování, není to tak. S některými lidmi to tak možná funguje ale pro mě je takový pohled krátkozraký, protože konec konců nezáleží na tom kde jsi, protože to co máš v sobě si stále neseš v sobě.
proto i když jsem pobýval měsíce v jihovýchodní asii, (velice nádherný kus země) tak i tak jsem mnohokrát cítil bezmoc nad svým vlastním osudem, a pronásledoval mě tak známý pocit hromady střepů v nitru mé duše. překypoval potlačenou nenávistí a splýnem.
z Phnom Penhu v Kambodži jsem se nejdříve přesunul do kampotu, kde jsem první týdny vážně strádal protože jsem potkal Evana, majitele hostelu, totálního zmrda a malipulátora kterej se tváří jako neviňátko. Snad najdu sílu odpustit.
Potkal jsem ale aji přítele, Turek Kazim se mi v těchto dnech stal bratrem. díky jeho pohledu na svět mi nastavil zrcadlo a s bratrem po boku jsem byl schopen začít znovu.
I on totiž musí začít znovu, vyrostl v děckém domově, většinu života dostával bídu kterou bych si ani nedokázal představit a ve svých 33 letech se ocitl v bodě kdy i on nemůže dále pokračovat. nehledě na to že je na mezině.
Kde jsem se mimochodem i já ocitl, po horlivém otrácením jsem zůstal s pár penězi, naneštějstí jsem podcenil daně tak po součtu a odečtu jsem i já v mínus, bez práce, bez představy .
Je čas na změnu, Jeli jsem na ostrov kde jsme našli útočiště u páru Turku Berk a Pelin, kde dobrovolničíme za jídlo a postel. učím jsem spousty nových věcí každým dnem. jak sám o sobě, od sebe , tak i od ostastních. Pracuji, vařím , uklízím.
Já začal pomalu, ale dnes citím něco vnitru co bylo mím očím dlouho v skrytu, touha, touha žít.
pomalu, velice pomalu jsem začal cvičit se svojí váhou, meditovat, dělat yogu. vzdělávat se v penězech ve vztazích, v balení holek. sebevědomí, prostě ve všem v čem jsem stagnoval už od puberty….. hlavně to sebevědomí.
Kass (Kazim) má taky skvělý nápad kterou mi štědře nabídl naučit se, bohužel je zdlouhavé i pro něj ho rozjet, protože narozdíl ode mě s pár korunami on nemá žádné.
tkví v tom že znám jak vydělat peníze zdarma na internetu skrz stránky rozdávající kryptoměny zdarma, minimální množsství ale Kass našel způsob jak ho exponencionálně navýšit tím že vyrváří další digitální identity.
budu muset vylepšit i moje zápisy, a zapisovat častěji, moc čitelné to není, já vím. ale zrovna nejde zapsat co se stalo za tak dlouhou dobu.
